Osou myšlení je Bůh. A nebo bůh - a v tom je právě problém...

Člověk se učí kdejakým dovednostem. Od chození na nočník, přes čištění zubů, až - například - po management. Neučí se ale zacházet s myšlenkou...

       A v tom je právě problém.

       Informace se valí jak lavina, nabídky "svobodné" společnosti též. Proboha, čeho se v té vřavě zachytit? Co je důležité, a co ne? A co výhodné?

       Možná jsme si nevšimli, že ateismus nekončí jen větou: v Boha nevěřím. Ateismus je přestavbou celého myšlení. Záměrně píši, že ateismus je faktorem změn; teismus ne - ten tu byl. Je starší, původní.

       V monoteismu se člověk učil od dětství držet se Boha ve svém myšlení. Bůh - tedy souhrn nadčasových hodnot - byl stále jaksi uprostřed. S Ním byly věci porovnávány; byl konstantou, která bránila chaosu. Byl - zjednodušeně řečeno - prostředkem hygieny mysli.

       Je jasné, že na základě těch výše psaných vět nebude nikdo konvertovat k víře v Boha. O to mně nejde, milí spolupoutníci. Ale pojďme si uvědomit, kde jsme.

       Řekla bych, že jsme v pasti vlastního myšlení. Které - mantinelů nemaje - šílí v cyklotronu "svobody". Šílí z nekonečna možností, které volají, a všechny stejně silně! A není už nic pevného...

       Není-li Bůh osou lidského myšlení, neznamená to, že centrální místo zeje neobsazeno. Člověk má vždy nějakého boha. Vždy. Tím chci říct, že v každém okamžiku má každý z nás žebříček priorit. A to, co oné škále vévodí, je bůh.

       V myšlení "moderního" člověka se bohové často rychle střídají (aniž by byli uvědomeni). Přinášejí nestabilitu psychice, nemoci tělu a nemorálnost jednání. A mají ty nejbizarnější podoby. Od štíhlé postavy u anorektiků, přes budoucnost dětí budovanou všemi dostupnými prostředky, po - například - peníze získávané přinejmenším podivuhodně...

       Lidé, mající tyto bohy, trpí, a je opravdu naivní, chtít po nich, aby "aspoň" objektivně viděli. Je to nemožné. Nikdy tak vidět nebudou. Vždy budou vidět optikou svých bohů, vždy budou řešit, jak se k nim přiblížit. (Z tohoto úhlu pohledu se mně jeví hloupé tvrzení, že soudce je "nezávislá osoba".)

       (Našla jsem velmi hezký, autentický blog. Kolega blogger Miloš Adámek popsal peklo v lidském myšlení; tu trýzeň, jíž můžeme propadnout... Zkuste se začíst do blogu s magickým názvem: "Smlouva s Ďáblem".)

       Zamyslíme-li se nad situací aspoň tak, jak je každý z nás svými bohy uschopněn, případně - odpoutáme-li se od nich na pár chvil (než nás zase chapadly polapí) - pak zjistíme, že Bůh je vlastně nejlepší variantou z nich. Bůh nadčasový, spravedlivý, nestranný. A zároveň - tajemný a neznámý. Prostě Bůh, který chce být dále poznáván a vede člověka k vývoji a hlubinám -

- lidského Nitra.