Tibet Nečasovou optikou

       Petr Nečas promluvil na zahájení Strojírenského veletrhu v Brně. A stálo to zato. Nečasovi se jeví nevhodné, aby Česká republika vyjadřovala svoji podporu Dalajlámovi a Tibetu, protože to vadí exportu.

       Slova, která na zahájení letošního Strojírenského veletrhu pronesl na adresu Dalajlámy a Tibetu Petr Nečas, nejsou důstojná premiéra demokratického státu. Již samotný novotvar "dalajlámismus", který Nečas čerstvě představil, je ohavný a člověk by jeho původ umístil intuitivně spíše do restaurace čtvrté cenové kategorie mezi  zaplivané tácky.

       Připomeňme si doslovné znění dotčené části Nečasova projevu:

       "Řekl bych i druhý konkrétní případ, a to je moderní politická móda dalajlámismu. To znamená vzývání dalajlámy. To v žádném případě není úvaha o tom, že máme vyměnit naši proexportní politiku za politiku podpory lidských práv. Podpora lidských práv nadále musí zůstat klíčovou komponentou naší zahraniční politiky. Ale není žádný důvod podívat se tváří v tvář skutečnosti, že opět vzývání tohoto politického směru není podporou svobody a demokracie při všech sympatiích ke kulturní autonomii Tibeťanů. Ale je to vzývání režimu vlády, který by pravděpodobně neměl demokratický charakter, který by měl polofeudální, teokratický charakter se silnými autoritativními prvky.

       Jsem přesvědčen, že těmito umělými problémy si nemáme házet klacky pod nohy, protože je to mimo jiné i ve prostěch naší ekonomiky. Ale není to žádný kšeft, žádný deal, na základě které obětujeme podporu lidských práv. Protože v těchto případech o žádná lidská práva nejde, jde pouze o módní teorie, na které nemáme hloupě naskakovat."  - konec citace.

       Není zcela zřejmé, co míní Petr Nečas "módní teorií". Respektive - dokonce - módní teorií, na kterou jsme hloupě naskočili.

       Dne 21. října roku 1950 byl Tibet - nezávislá země o velikosti 31 Českých republik! - napaden Čínou. Rozhodla se zachránit ho před "imperialistickým útlakem". Výsledek: strašlivé razie, mučení a ponižování, zboření chrámů. Naprosté rozvrácení života země. Milion mrtvých Tibeťanů. Z 6 259 klášterů zůstalo v Tibetu 8, slovy - osm.

       Tak začala okupace Tibetu Čínou, která trvá dodnes. K významnému povstání Tibeťanů proti okupaci a ničení jejich vlastní země došlo roku 1959. Výsledek: 87 000 mrtvých Tibeťanů.

       Jestliže tedy vyjádříme svoji podporu Tibetu, podle Petra Nečase jsme "hloupě naskočili na módní teorii"; zde "o žádná lidská práva nejde". (Uvědomme si ovšem, že v době oněch událostí - v padesátých letech minulého století - jsme svoji podporu Tibetu vyjádřit nemohli, a to z pochopitelných důvodů - vlastních problémů s tuhým režimem. Ani v následujících letech to prakticky možné nebylo. Poprvé tak mohl učinit - a učinil - Václav Havel po roce 1989, což může vyvolávat u osob neznalých historie dojem jakéhosi módního vzplanutí.)

       Svojí podporou Tibetu a Dalajlámy nepodporujeme - podle Petra Nečase - svobodu a demokracii, ale je to "vzývání režimu vlády, který by pravděpodobně neměl demokratický charakter". Že by si Petr Nečas při své servilnosti vůči Číně nevšiml, že sama Čína je od "demokratického charakteru" na hony vzdálená?

       Podle Petra Nečase je to pro Českou republiku jen umělý problém, který nám komplikuje ekonomické vztahy s Čínou. Ničí export. Tento Nečasův postoj napovídá, že naše země je již v takové fázi odcizení skutečné svobodě a lidství, že respektování lidských práv se stalo očividně pouhou pokryteckou frází ("podpora lidských práv nadále musí zůstat klíčovou komponentou naší zahraniční politiky" - konec citace Petra Nečase tamtéž.)

       Naše země je v hluboké morální krizi, její hodnotou jsou peníze a konzum. A aby ho mohla dosahovat ve stále vyšších obrátkách, zaprodá dnes Tibet, zítra sama sebe.

       Letos poprvé i já vyvěsím v den výročí tibetskou vlajku. A to nejen jako výraz úcty k tibetskému národu, ale i jako výraz úcty k lidství, k ryze lidským a niterným hodnotám.

       Jako protest proti bezduchému konzumu a hodnocení člověka Nečasovou optikou.