Diskriminace nezaměstnaných v Česku se stupňuje

V éře socialistické se říkalo: jsme si rovni. Ale někteří jsou si rovnější. Tento vtipný paradox měl naznačit, jak to s tou rovností doopravdy je. A s politováním zde musím psát, že jde o větu stále tvrdě pravdivou.

       Znakem vyspělé společnosti je zásadně a vždy - sociální smýšlení. Je to jedna z věcí, která nás má odlišovat od zvířat. Vzájemná pomoc, solidarita. Péče o nemocné a staré občany, ale i o ty, kdo nemohou pracovat z nějakých jiných důvodů. Každý z nás může být nezaměstnaný - dnes já a zítra ty.

       Nepřekvapuje mě postup vlády ani tzv. ministra Drábka (promiňte, ale už to jméno je velice příznačné). Z pozice vlády to není problém se zaměřit na sociálně slabý článek celku a tam se vyřádit. Je to stejně tak nemorální a nemravné, jako chování naší vlády i v některých jiných oblastech. Tedy nic nového.

       Co mě překvapuje je hloupost některých jedinců, žijících - řeklo by se - tady mezi námi. Zkuste se, prosím, i vy zamyslet - no ano, vy, co se považujete za pravici, bloggeři matějkové a další jim podobní. Vaše sobectví a lhostejnost se vám jednoho dne vrátí.

       Nezaměstnaní mají - podle nových návrhů - už od třetího měsíce, co budou bez práce - pracovat. Na tom by nebylo nic špatného. Ale mají odpracovat až dvacet hodin týdně. To je (bezmála) poloviční úvazek. A odměna? Ta se jaksi ztrácí. De facto budou mít asi o tisíc korun víc než ti, kteří pracovat nebudou. (Pomineme-li variantu, že kdo přikázanou práci odmítne, bude vyhozen na dlažbu a odkázán na kontejner.) To je tedy cca 12,50 Kč na hodinu práce. To je novodobé otroctví.

       Varianta, kterou uvádím v závorce - tedy, že kdo nařízenou práci odmítne, nedostane od státu vůbec nic, je rovněž novodobé otroctví. Jde prostě o nucené práce - to nepamatuji ani za minulého režimu. Vyjma politických vězňů.

       Říkáte - a jak potom řešit zneužívání? (Tedy dávek, myslím.) Ale běžte, to už je ohraná písnička. Vládou populisticky používaná. Jistě, najdou se lidé, kteří těch pár korun dokáží nějak "zneužít" - koupí si cigarety, pití a nevím co. Nebo se najdou tací, kteří si práci hledat nechtějí. Jak strašné - když práce stejně není, že. A na jedno místo připadá i patnáct zájemců. Náklady na tyto "darebáky" jsou ale - pravděpodobně - jen špendlíkovou hlavičkou v porovnání s tím, co rozkrádá vláda. A její notorické omílání nějakého "zneužívání" je pouhé odvádění pozornosti od skutečných problémů. Od skutečných černých děr, kam se valí miliardy ze státních prostředků.

       (A troufám si napsat dokonce i to, že neustálé zdůrazňování těch "zneužitých" dávek nás má prostě rozdělit. Aby jeden nepřál druhému. Abychom se servali o tu kost, která k nám spadne z hodového stolu "vrchnosti". )

       Politika nucených prací a Drábkových platebních karet pro osoby v hmotné nouzi - to je významné omezení svobody ve státě.

       Ve státě, který vás svou politikou zbaví práce, srazí na kolena a pak vás bude špehovat.

       Pan Václav Klaus je dotčen, že měl být odposloucháván. Ano, je to zlé. A soudy nad tím sténají. Někoho odposlouchávat, a zvlášť pak hlavu státu! To je narušení svobody!

       Ale dát vám místo peněz jakousi kartu, za kterou nakoupíte jen v kýmsi vybíraných obchodech, a nechat si kontrolovat výpisy nákupů - to je v pořádku? To není narušení svobody?

       Ne, nezastávám se Romů, a nemylte se tím, že navržená opatření se budou týkat jenom jich. Nebudou - budou se týkat VŠECH. Protože pobírat podporu v hmotné nouzi nás bude stále víc! Po skončení podpory v nezaměstnanosti vyplácené pracovním úřadem je to jediný zdroj peněz k přežití.

       Takže - budeme-li k tomu dneska mlčet, zítra nám ty dávky drábové osladí.