KSČM - jediná strana, v níž nejsou bývalí komunisté

       Šílení médií, které nastalo v Česku po volbách, naznačuje, že volby dopadly dost dobře. Média i někteří politikové veřejně odhodili zbytky soudnosti, a ve své protikomunistické hysterii předvádějí, jak si oni představují demokracii.

       Vládnoucí garnitura považuje za demokracii pouze stav, kdy zůstane u moci. Zdá se, že větší vliv KSČM našim kalouskům, nečasům a drábkům cosi naruší. Čím větší je nervozita těchto pseudoelit, tím si může být občan-volič jistější, že pro komunisty hlasoval docela správně. Jen tak dál.

       Jestliže rozkrádači řvou, že je zle, pak je to právě v pořádku.

       Jak už je pro Česko typické, nastává tragikomický paradox: BÝVALÍ komunisti a jejich agenti, kteří se v listopadu 89 evakuovali do jiných stran, bojují proti KSČM. Moc v tomto státě totiž zůstává v rukách těch samých struktur už řadu let - není to 23 let, ale nejmíň o 40 více, přátelé. Protože BÝVALÍ komunisti nebyli tak hloupí, aby si po listopadu 89 nezajistili klíčové pozice ve státě. Formální změna byla tenkrát nutná, proto ty působivé kulisy. Ale vzdát se moci, to by přece neudělali.

       Státní aparát se hemží jmény, která patří k předlistopadovým strukturám. A po těch více než 60-ti letech aby se stát vymykal jejich kontrole? No to už hodně bolí, převelice moc! A kontakty zaběhlé, všechno tak pěkně šlape, miliardy se daří odklánět - a teď tohle? No to je k zlosti přece, aby to čert vzal!

       A tak média masírují mozky ve velkém, prý to byl omyl, nedopatření, nešli k volbám ti správní, co by správně volili, šli letos jenom hlupáci a socky, většina národa je vlastně proti výsledkům, čeká nás nedemokratická hrůza...

       Přitom nedemokratickou hrůzu právě předvádí ti, co tady hysterčí, v čele s kandidátem na prezidenta Janem Fischerem. Pan Fischer by vládu spojenou s KSČM neakceptoval, a tuto stranu považuje za extremistickou.

       "Nevyrovnali se se základním zahraničněpolitickým ukotvením této země", říká pan Fischer, který záhy po získání potřebného počtu podpisů na kandidaturu na Hrad odcestoval do USA. Zjevně se tedy s požadovaným "zahraničněpolitickým ukotvením" již dobře zorientoval. (A patrně už dávno.) A opět hezky česky tragikomické je to, že sám byl v letech 1980 - 89 v KSČ. (Opět tehdy správně zorientován.)

       Jan Fischer patří tedy typicky k oněm BÝVALÝM, a dokázal se rovněž bravurně přehoupnout přes Listopad. Stejně, jako se přehoupli Václav Havel, Václav Klaus, Jiří Dienstbier st., Karel Schwarzenberg, Vladimír Dlouhý a Miloš Zeman, takže hra o Hrad je stále partií těch BÝVALÝCH, a živoucím důkazem toho, jak to tu funguje.

       Přece - demokraticky.

       Přeju štastnou ruku při dalších volbách, tentokrát na prezidenta.

       No, snad si poradíme.

       Začínám tomu věřit, přátelé...