"Umění" - dobře prodávaná prázdnota

Osobně očekávám od umění, že by mě mělo pozvednout, pomoci mně poznat sebe sama. A umělec je ten, jehož nitro je plné prožitků. Dokáže je nádherně vyjádřit.

     Dívám se na obrázky "plastiky" Entropa, která je vystavena v Bruselu. Myslím, že tohle "dílo" odpovídá inteligenci asi desetiletého dítěte. Dobrá - možná věku patnáct let. Ale inteligentní maturant by se za to styděl. Spousta lidí se obává hlasitě říct, že je to hrozné - aby nebyli považováni za "barbary". A aby jim někdo neřekl, že nerozumí umění...

       Říkám to naplno - myslím, že je to trapné. Hrozné. A je to čísi vnitřní PRÁZDNOTA. A to je jen špička ledovce.

       V našem městě už několik let stojí nenápadné "sousoší". Při jeho odhalení lidé čekali, kdy někdo přijde a vyndá tu věc z obalů, odstraní lepicí pásky. Ale dodnes nikdo nepřišel. Bylo to už vybalené; hotové. "Lepicí pásky" mají nějaký smysl. Nikdo neví jaký. "Sousoší" nic nepřipomíná. No, alespoň není vulgární. Tedy - myslíme si to; ale kdo ví ...

       Podobných výtvorů je dneska spousta. Máme jich v okrese hned několik. Lidé kolem nich s úctou prochází a říkají: to je ale schopný umělec! Uvnitř si myslí (pokud si to přiznají): jenomže nevíme, o čem to dílo je. Ale schválila to vláda, Ministerstvo kultury. Oni to asi ví, jenom my jsme trochu hloupí...

       A ono je to přitom - O NIČEM.

       Jaké je nitro autora, takové je i dílo.

       Mnozí "umělci" se asi řídí sloganem: "...PLYN  AŤ  SYČÍ  Z  TROUBY  VEN..."