Václav Klaus a jeho příručka pro "horních deset tisíc"

Když jsem si nesla domů první "ekologickou" knihu V. Klause "Modrá, nikoli zelená planeta", měla jsem radost. S chutí si ji přečtu. Pan prezident je inteligentní člověk, takže se těším na odborný i literární skvost...

Václav Klaus

Taky formát knihy mě potěšil: je malá a útlá. Příjemná do ruky, vhodná na cesty, zkrátka - k nakousnutí! Tím ovšem moje nadšení z knihy i ze samotného pana prezidenta skončilo.

Nevěřila bych tomu, kdyby mně to někdo vyprávěl. Je to velmi smutné, i když chvílemi se směju. Hořce. Snad si tato země nezaslouží nic lepšího, alespoň se to tak říká: země má takového prezidenta, jakého si zaslouží. Ach, měli bychom se tedy hodně polepšit!

Pan Klaus (promiňte, já už prostě nemohu používat označení "prezident") používá dětské argumenty. Mám děti ráda, ale když si hrají a nezlobí. Tedy když znají své místo. V knize mě zaujalo mnohé, to neskrývám. Na každé stránce mám tužkou v průměru pět poznámek...

Mezi řádky o přírodě - které jsou beze sporu velmi zajímavé - se dozvídáme hodně o samotném panu Klausovi. Zvláštní pozornost věnuje pan Klaus BOHATSTVÍ. Aniž by tento pojem definoval, činí z něho měřítko správnosti. Například: USA neregulovaly svoji porodnost, jak doporučoval Paul Ehrlich všem státům již na počátku 70. let minulého století (Paul Ehrlich je autorem knihy Populační bomba, v níž pravděpodobně řeší otázku nadměrného růstu lidské populace - nečetla jsem). Spojené státy doporučení pana Ehrlicha nerespektovaly, k čemuž čteme pochvalné hodnocení pana Klause (strana 32): "...USA dnes mají přes 300 milionů lidí a jsou daleko bohatší, než před 35 lety...", triumfuje autor. Nechápu, jak souvisí nárůst bohatství USA s Ehrichovou snahou o regulaci světové populační exploze... Nesouvisí. Je to pouhá infiltrace utkvělé myšlenky pana V. K. do této části textu. S logikou to nemá nic společného. Nárůst bohatství USA není měřítkem kvality životního prostředí na planetě. 

Ostatně: v čem vlastně spočívá bohatství Spojených států amerických? Je bohatství Američanů v tom, že holdují konzumnímu stylu života? Který - mimochodem - jako smrtící mor šíří do celého světa?

"O tom, že i v čase budoucím bude radikálně narůstat BOHATSTVÍ lidí ... je snad zbytečné rozsáhle hovořit. Intuitivně to cítíme všichni..." , těší se pan Klaus na skvělé zítřky lidstva na straně 54. Přiznám se, že intuitivně cítím něco úplně jiného. Pokud se týká bohatství materiálního (které ovšem v pravém smyslu slova bohatstvím není), pak je zajisté otázkou, ČÍ bohatství bude narůstat. Tedy KTERÝCH LIDÍ. Obávám se, že jestli se vývoj bude ubírat dosavadním směrem, bude narůstat tak akorát bohatsví klausů, kožených, pitrů, grossů... A to je možná klíč k chápání celé knihy i autorových snah. Hájí "BOHATSTVÍ". Materiální bohatství. Čí? Moje? Vaše? "Beztřídní" chápání bohatství, které pan Klaus v knize představil, snad nemůže myslet vážně. Nebo současně s psaním dotyčné knihy musel číst Komunistický manifest, a obojí se mu spletlo.

Pan Klaus hájí v knize s křečovitou urputností "BOHATSTVÍ" a cesty k němu, které - podle něho - nemají být omezovány nějakými ekology. Hájí "staré pořádky", a ztěží je možné přehlédnout obavu z toho, že by někdo (zlí "environmentalisté"!) zpochybnil starý dobrý žebříček hodnot. Na jehož prvním místě je - hádejte co?

Pan Klaus zapomněl, že pojem BOHATSTVÍ by měl definovat, protože ne každý ho chápe tak ploše, jednorozměrně, materiálně, jako on. (Vsadím se, že tento postřeh je pro něho zcela, ale opravdu zcela, nový.) A rovněž zapomněl, že "bohatství" v tom významu, v jakém ho používá, zde není pro všechny, ale jen pro některé. Mezi něž on patří. A jejichž zájmy hájí. Takže uvedená kniha silně zavání příručkou pro "horních deset tisíc". Kteří si ostatně - když bude opravdu zle a klima se nakonec ukáže přece jen jako ne zcela přátelské - vždycky nějaké to útočiště zaplatí.

Pokud se týká bohatství skutečného, tedy vnitřního, které je dáno stupněm (duchovní) vyspělosti člověka, intuitivně necítím globální nárůst ani tam. Současnost zaznamenává spíše úpadek.

A kniha Václava Klause "Modrá, nikoli zelená planeta" je toho trapným dokladem. Opravdu si tato země zaslouží prezidenta, který je tak zoufale - "jednorozměrný"?